14.10. 2013 • 
3234xV poslední době se v různých kruzích hovoří o fenoménu myšlenkových map. Myšlenkové mapy někdy také bývají nazývání mentálními mapami a jedná se o grafické uspořádání klíčových slov, které se doplní o obrázky, jež vyznačí vzájemné vztahy a souvislosti. Metoda se dá používat třeba k učení, plánování či řešení problémů. Myšlenkové mapy spatřily světlo světa v šedesátých letech dvacátého století díky Tonymu Buzanovi.
Od té doby se myšlenkové mapy dostávají do povědomí a patří k velice dobrým pomůckám pro přemýšlení. Myšlenkové mapy by se s klidným svědomím daly označit jako graficky zpracovaná napodobenina procesů, které probíhají v lidském mozku a jsou navrženy takovým způsobem, aby mozek využíval maximum ze svých možností. Také se opírají o skutečnost, že lidský mozek myslí multilaterálně a nikoliv lineárně. Myšlenková mapa vlastně podporuje veškeré mozkové funkce - paměť, kreativitu, učení či přemýšlení.
Dá se říct, že v jednoduchosti spočívá síla, o čemž svědčí i celková jednoduchost principu myšlenkových map. Doprostředka mapy se zakreslí klíčový objekt, který bude ve středu naší pozornosti - jedná se o jádro myšlenkové mapy. Poté začneme hlavními tématy, která s hlavním objektem přímo souvisí a z nich se pokračuje dále vzdálenějšími tématy. Jednotlivé větve mají svoje klíčová slova, případně ilustrace. Jednotlivé klíčové pojmy jsou asociační podměty, jež by mohly pomoci vybavit si celkovou informaci. V koncepci myšlenkových map se jasně ukazuje metoda řetězení. Pro tvorbu myšlenkových map existuje několik poměrně jednoduchých zásad. Mělo by se kreslit, vybarvovat, dodávat mapám třetí rozměr, hledat svůj vlastní styl, propojovat, kategorizovat, asociovat, spojovat čáry či klidně používat jedno klíčové slovo na větev. Rozhodne se musí člověk oprostit od stereotypů, neměl by se u myšlenkové mapy nudit, nesnažit se o dokonalost, nepoužívat zbytečně dlouhé fráze, nesmí být negativní ani monotónní. Tvořit by se mělo naprosto jednoduše a člověk by měl vytvořit něco nezapomenutelného.
Existuje také tradiční postup pro tvorbu mapy, který se musí lehce pozměnit, aby co nejlépe vyhovoval individuálním záměrům každého jedince, který se do tvorby mapy dá. Začít se musí ve středu připraveného papíru hlavním námětem. Využívat by se mělo obrázků, symbolů či kódů. Rozhodně se dá čerpat inspirace z již vytvořené myšlenkové mapy, kterých se na internetu dá najít dostatečné množství. Vybírat se musí hlavní témata, kde by se měla zdůraznit jejich velká důležitost za pomoci tučných, velkých či malých písmen. Chybět by na takové myšlenkové mapě určitě neměl dostatek barev. Každý člověk by si měl vytvořit svůj vlastní osobitý styl tvorby myšlenkových map.
Tvorba myšlenkových map má svoje výhody, ale také různá úskalí. K hlavním nevýhodám se dá řadit skutečnost, že se stávají nevyhovujícími ve chvíli, kdy se do mapy musí vkládat delší text. Mapy nejsou dostatečně rozšířené mezi populací, z čehož plyne, že jim velké množství lidí nerozumí a někdo se jim dokonce ani porozumět nesnaží, protože přílišným způsobem lpí na svých zvycích a zásadách. Pokaždé není úplně snadné porozumět cizí mapě. Myšlenková mapa vyhovuje převážně lidem s vizuálním typem paměti, který má drtivá většina populace, zatímco diskriminuje typ auditivní, motorický a komunikativní. Všechna existující témata se nedají zobrazit hierarchicky. Naopak k výhodám myšlenkových map patří hlavně skutečnost, že se díky nim člověk mnohem lépe učí a více si toho pamatuje. Myšlenkové mapy jasně zachycují podrobnosti jako celek, čímž umožňují lidskému mozku vnímat danou problematiku komplexněji, díky čemuž se předchází mentálnímu zmatku. Mozek vnímá souvislosti, které dokáže asociovat. Šetří se tím čas a nezáleží, jestli se jedná o tvoření souvislostí nebo učení. Navíc se dá konstatovat, že tvorba myšlenkových map mozek baví.
Myšlenkové mapy se rozhodně dají doporučit při práci s dětmi ve školním prostředí. Grafické uspořádání vztahů mezi tématy a koncepty se totiž hodí. Žáci mohou současně využívat vizuální i verbální podpory nápadů. Ale v praktickém využít ve školách to není úplně jednoduché. Navíc většina učitelů s myšlenkovými mapami vůbec cíleně nepracuje. Přitom se jedná o efektivní nástroj pro třídění informací a zvýšení produktivity. Informace se v mapách vyskytují ve vizuální podobě a převádí i ta nejsložitější témata do nepříliš složitých diagramů, které znázorňují klíčová témata a doplňují informace.
Mapy také umožňují žákům vidět jednotlivé koncepty ve vzájemném vztahu s koncepty, které už pochopili. Umožňují žákům připojit k již existujícím konceptům nově získané informace a uspořádat je do logické struktury, s níž se dá později ještě pracovat. Myšlenkové mapy samozřejmě přímo vyžadují, aby u nich student přemýšlel, takže se nejedná o plané opakování odposlouchaného, ale jde o tvůrčí přístup. Myšlenkové mapy přinutí žáka přemýšlet s tužkou v ruce a nutí ho uvádět jednotlivosti do kontextu s dalšími informacemi i s celým kontextem. Kreativní mapy se dají označit za nepostradatelného pomocníka pro všechny kreativní lidi, protože tyto mapy dokážou poměrně přehledně zachytit myšlenkové toky, plánování projektů a dlouhodobých i krátkodobých úkolů. K vytvoření myšlenkové mapy se potřebuje v zásadě pouze tužka a papír, zbytek už obstará mozek. Určitě je lepší používat obyčejnou tužku, která se dá jednoduše vygumovat, protože se tím dá vyhnout přepisování v případě, kdy se udělá chyba, zapomene se na něco podstatného, nebo se v průběhu projektu něco změní. Jednotlivé mapy by si člověk měl archivovat, protože nikdy neví, jestli se mu ještě někdy nebudou v budoucnu hodit.
Různě na internetu se dá sehnat dokonce počítačový software, který umožňuje vytvářet myšlenkové mapy. Některé programy se šíří volně a za jiné požadují autoři poplatky. Mezi svobodný software patří FreeMind, Freeplane, Pimki, VUE, Wikimindmap, Wikka Wiki či Edraw Mind Map. Další programy se řadí k proprietárnímu softwaru a jedná se například o Mindomo, Comapping, 3D Topicscape, Solution Language Tool, MindManager či SmartDraw.
